Společný pobyt v nemocnici, výuka krmení, péče o nostrilky
18.1.2010 jsem nastoupila k synovi do nemocnice v Thomayerově nemocnice, abych se naučila o syna pečovat a hlavně! abychom zvládli krmení a péči o nostrilky.
Pobyt na oddělení byl příjemný (když pominu jídlo)– každá mamina měla svůj pokoj, kde byla se svým miminkem. Při příjmu je mamina zahlcena informacemi o chodu oddělení, zákazech, doporučeních a termínech, které má dodržovat (krmení, vizity, vážení, koupání atd.). Informací je tolik, že není možné je všechny zapamatovat a písemný „manuál“ pro maminky bohužel neexistuje, takže každá maminka musí počítat s tím, že něco zapomene, nebo udělá špatně. Většina sester (až na jednu jedinou) je super, jsou fakt hodné, což je pro maminky, které jsou na nedonošencích často v šestinedělí a prožívají možná nejtěžší období svého života, dost důležitá podpora. Návštěvy jsou dovoleny tatínkům i na pokoji, ostatním s dovolením sester na návštěvní místnosti, děti do 15 let na návštěvy vůbec nesmí.
Protože já jsem už mateřské mléko neměla, bylo jasné, že bude Mikuláš na umělém mléku. V Thomayerce dávali Bebu pro nedonošené děti (na tu byl syn převeden z Nutrilonu Nenatal, který měl ve fakultce v Hradci).
Začátky krmení syna byly krušné – nejen že měl rozštěp, ale byl navíc malinký a jak to u nedonošeňátek bývá, neměl moc sílu, aby pil, hodně spal, na krmení se musel budit. Nakonec jsem zpětně uznala, že kojení z prsu by u něj nebylo reálné a krmit odstříkaným mlékem bych zvládala skutečně jen na úkor péče o druhého syna a zbytek rodiny, takže smíření s již ukončeným kojením, bylo definitivní.
Protože se některým sestřičkám dařilo krmit z obyčejného dudlíku, začali jsme zkoušet 40 ml mléka po 3 hodinách z měkkého siikonového dudlíku. Sebou jsem si přivezla vlastní speciální láhev pro děti s rozštěpem od Medely (obecně se jí říká prostě Haberman) – po jednom celém dni zkoušení obyčejného dudlíku jsem se rozhodla zůstat na Habermanovi a to i proto, že syn by se možná naučil na obyčejný dudlík, ale kde ho pak doma najednou shánět a já jsem potřebovala jistotu, že krmení doma zvládneme bez problémů. Haberman byl v tuto chvíli nejjednodušší řešení a děkuju tomu, kdo tuto pomůcku vymyslel za tento vynikající nápad.
S Habermanem, který mi zapůjčily sestry (po použití ho vždy daly do sterilizátoru), jsme začali úspěšně krmit, i když zpočátku to bylo pro mrňouse dost náročné – zpočátku to bylo jedno krmení z lahvičky a pak třeba 2x sondou. Vzhledem k tomu, že mrňous neustále spal nebo při krmení usínal, trvalo krmení zpočátku půl-třičtvrtě hodinu. V nemocnici se krmilo v pravidelných intervalech po 3 hodinách – danou hodinu musela být matka připravená (mít už přebaleno a v noci být vzhůru – nezbytností byl proto budík na mobilu, protože většina sester nebudila, což je pochopitelné, protože měly samy v noci dost práce s krmením dětí, které byly na oddělení bez matek). Krmení se nám podařilo zvládnout třetí den bez sondy s ohledem na to, že syn byl moc šikovný, trpělivý, díky podpoře sester a silné motivaci, že chci konečně domů i se synem, který se přehoupl váhou přes 2 100 gr.
Co se týče péče o nostrilky, v tom nebyl žádný problém, již napodruhé jsem byla v péči soběstačná, pouze jsem si později sháněla a testovala různé druhy náplastí, abych mu na obličej nelepila příšerné náplasti, které se musí odstraňovat potom benzínem. Nejvíc se mi osvědčily náplasťové stehy – jsou to úzké náplasťové proužky třeba od Omnifixu, které báječně lepí a výborně jdou sundat i bez použití benzínu. Jsou sice dražší, ale nám se vyplatily.
V pátek jsem už věděla, že krmení zvládáme a měli jsme slíbeno propuštění. V neděli 24.1.2010 pro nás přijel manžel, který syna poprvé od jeho „narození“ viděl po 2 měsících v reálu (nejen na fotce) a mohl si ho poprvé pohladit i pochovat. Propustili nás domů s váhou 2125 gr. Sestry mi na cestu ochotně vysterilizovaly mého vlastního Habermana a zprostředkovaly nákup Beby pro nedonošence v nemocniční lékárně.
Největší úleva pro mě byla, když mi neuroložka před propuštěním sdělila, že neurologický nález Mikuláše je normální. Tuhle informaci jsem po telefonu s mojí mamkou radostí obrečely, protože z neurologických obtíží nedonošeného miminka jsme měly největší strach. Víme, že není ještě úplně vyhráno, za 1-2 měsíce nás čekají další neurologické kontroly, foniatrie, ortopedie a další kontroly v poradně pro rizikové děti, ale věříme, že přes všechnu tu hrůzu, co jsme už zažili, bude vše jako zázrakem v pořádku. Vyšetření ledvin ukázalo ještě před propuštěním domů, že nález se takřka normalizoval. Oční i ortopedické vyšetření dopadlo taky dobře. S očkováním jsme zatím pozadu – čeká nás teprve očkování na TBC.
Pobyt syna v nemocnici trval 2 měsíce a 5 dní, včetně operace rtu v Praze.
Za tu dobu byl 3 dny na podpoře oběhu, 4 dny na umělé plicní ventilaci, na další dechové podpoře 18 dní. Celkem dostal 3 x transfuzi a 1x tombonáplav jako prevenci krvácení. Během pobytu prodělal 1 virový infekt. Rozsah veškeré medikace zde nebudu zmiňovat, byla to kvanta různých léčiv na podporu oběhu, dýchání, dozrávání plic, úpravu glykémie, krevního obrazu atd. Při propuštění jsme domů dostali už pouze železo v kapičkách, vitamín D a Sab simplex na prdíky.