2.rok
Ukončením prvního roku života (myšleno korigovaně, od data narození 14,5 měsíce) v našem životě nastalo určité uklidnění. Výhledově nás nečeká v nejbližším roce žádná operace, došlo k velkému zlepšení zdravotního stavu (obrovsky klesla nemocnost po operaci patra a vynětí nosní mandle, foukadla pro astmatiky jsme prakticky uložili do skříně a používáme jen v nezbytných případech při těžkých rýmách), zbavili jsme se alergie na mléko, motoricky se vyvíjíme naprosto skvěle. Psychický vývoj je vždy o trochu pomalejší, zpravidla potřebujeme měsíc až dva na to, abychom dosáhli toho, co tabulky předepisují. Na poslední kontrole na neurologii v 15.měsícíh (korig.12,5 měs.) jsme dopadli dobře, i když jsme byli ten den nejmenší "jednoročáci".
V roce a půl (15,5 měsíce korig.) má Mikuláš 9180 gramů a 75 cm. Skládá několik kostek na sebe, s oblibou si prohlíží (a rve a okusuje) knížky, hlavně ty co mají vyklápěcí okénka. Hodně rozumí, hodně žvatlá, intonuje, smysluplná slova má ham, koupat, Bára (vše co je pes). Nahoře má 3 zuby (zoubek nejblíž rozštěpu má jinou pigmentaci), dole taky 3, klubou se stoličky. S oblibou rejdí lžičkou v talíři, ale krmit se sám odmítá. Sám pije z lahve s dudlíkem mléko, ví, že ráno dostává mléko na pohovku v obýváku, takže se už běží nachystat a vyčkává v poloze ležmo, až dostane plnou. V roce a půl pochopil princip sání díky lahvičce se silikonovým pítkem od Nuku (lahvičky s tvrdým pítkem jako Avent aj. byly "neprůstřelné", i když se z nich vyndala membrána nebo pojistka). Baští i kousky v domácích polévkách, popere se i se řízkem, když ho ukořistí u táty na talíři, některé tvrdší dobroty jsou ale tabu, protože snadno uvíznou v krku a pak Mikuláš zvrací (třeba cereální taštičky, kousek jablka apod.). Z mléka jsme přešli po mléku pro alergiky Alfaré na mléko od Nestlé a to Bifidus 1+, pije 2-3 dávky po 250 ml denně, na odpolední mléko někdy přidáváme do mléka cereální vanilkový nápoj od Nestlé. Na svačiny stále přesnídávky nebo jogurty Jogobella, Florián, choceňák.
Díky výrazně lepšímu zdravotnímu stavu jsme poprvné začli vyrážet na rodinné výlety s přespáním. Na náš opravdu první výlet jsme tak vyrazili k rodičům na Moravu; to bylo v době, kdy Mikuláš přibližně 1,5 měsíce sám ťapkal a bylo mu 15,5 měsíce (13 měs.korig.). I přes chladnější počasí na začátku března jsme všechno zvládli perfektně a bez rýmy.
V přibližně roce a půl se začla zatahovat i dírka, která zůstala (zřejmě u čelisti) po operaci patra a kterou pořád ještě protékalo tekutější jídlo. Ve dvou letech se už stávalo zřídka, že by z nosu potrava vytékala,spíše se jedná o chvíle, kdy je v puse něco cucavého, co vyvolá velkou produkci slin (hlavně čokoláda), pak se objeví v nosní dírce barevný hlen, ale jen trošku, stačí utřít a je zase fešák. V roce a půl se také sám naučil pít brčkem, když kradl bráchovi krabičkové džusy.
Kolem roku a půl jsme přestali dávat sušené batolecí mléko a přešli jsme bez problémů na plnotučné bio kravské (prodávají v plastovkách s kratší trvanlivostí). Z ostatní stravy jí všechno, jen maso ho kvůli menšímu poštu zubů moc nenadchlo, většinou ho ožvýká a pak vyplivne a tak je to i s dalšími potravinami jako mandarinky, slupka od jabka apod.
V necelých dvou letech, v září 2011, jsme absolvovali další kontrolu na neurologii. To, co jsme věděli od začátku nám nyní bylo naznačeno jasně - Mikuláš zaostává v řeči. Přestože umí říct už cca 20 slov, na kontrole z něj nevyrazili skoro nic. Přestože jsme věděli, že je to dětí s rozštěpem normální, cítili jsme se podle toho papíru jako špatní rodiče, když nám do zprávy napsali, že máme dítě stimulovat k řeči. Jako bychom to nedělali.
Koncem druhého roku jsme byli také poprvé na logopedii - nikoli kvůli nedonošenosti, ale kvůli rozštěpu. Jedná se o nepřímou logopedickou péči, kdy se takto malé děti učí posilovat hrou mluvidla. Dostali jsme spoustu námětů na cvičení (foukání, procvičování jazyka, sání brčkem). Na vánoce má tak pod stromeček nachystané logopedické pomůcky místo blbin (logopedické kartičky s obličejíčkama, kouzelný míček - fouká se do trubičky a nad ní se vznáší malý polystyrénový míček, panovu flétnu - jen dětskou plastovou). Foukat se zatím nenaučil, když má fouknout pusou, vyfukuje ven nosem. Ještě týž den jsme stihli otologii (jsou v Brně v jedné budově) - vzhledem k tomu, že měl Mikuláš rýmu, v uších byla opět tekutina, nicméně defekt na bubínku, který měl od narození zmizel - takže zatím budeme nadále bez trubiček a na kontrolu pojedeme za půl roku nebo pokud se nám nebude zdát, že dobře slyší...
Jsme přesvědčeni, že se Mikuláš na tu hrůzu, co jsme zažívali před dvěma lety, vyvíjí moc dobře. Moc rád zlobí s bráchou, jezdí venku i doma na odrážedle, rád si hraje s legem, s mamkou staví komíny z kostek, před 2.rokem pochopil princip jednoduchých vkládacích puzzlí a vkládaček s různými tvary (jako třeba hrací šnek od Fischer Price). Velmi rychle chápe technickou podstatu hračky (sám během chvíle zjistil, kde se zapíná malým čudlíkem jezdící mašinka, i když jsme doufali, že tomu tak nebude - s ohledem na spotřebu baterií i schopnost zbytku rodiny akceptovat neustálé houkání a cinkání vlaku).
Co se týče nočníku, zatím vedeme ve 2 letech boj. Zatím vyhrává Mikuláš...
